 |
Třináctka není rozhodně nešťastné číslo, naopak na třinácté expedici „opačným směrem" museli bohové mnohokrát stát na naší straně. Však jsme se taky celou dobu snažili, aby se za nás nemuseli stydět…Tian-Shan, čili Nebeské hory, jak se nazývá rozsáhlý horský systém Asie, se nachází v obecném povědomí spíše ve stínu „okolních“ legend jakými jsou Pamír či Himálaj, ve skutečnosti však umí nabídnout daleko více - majestátné štíty, překrásnou panenskou přírodu neposkvrněnou přítomnosti komerčních výprav a exotický kolorit Střední Asie. Od nepaměti se naše toulavé boty vznášely v oblacích Nebeských hor a až jednou, kdysi před léty, došlo i na činy a povedlo se nám uskutečnit neopakovatelnou expedici na Tian-Shan do Kyrgyzstánu, na kterou jsme nyní v roce 2013 s úspěchem navazovali.
Tentokrát to byl nejsevernější výběžek těchto velehor, ostré zakončení bezmála 2800km dlouhého horského systému, vystupující jako přízrak z nekonečných stepí Kazachstánu. Ano, našim cílem byla jedna z největších zemí světa, svobodný kraj obrovských ve větru vířících dálav, ležící pod ochrannými křídly majestátního stepního orla. I když představa absence tohoto státu na mapě světa by způsobila pěknou díru do globusu, srovnatelnou tak jedině s lochnou po Rusku či USA, přesto je jen málo osvícených oplývajících informacemi o této zemi a většina lidí si představuje Kazachstán jako placatou zemi někde uprostřed Asie. Ti chytřejší vědí o velikém nerostném bohatství, Aralském jezeře či o kosmodromu Bajkonur, ale jen opravdoví fajnšmekři a skalní příznivci extrémní turistiky ( :-) )znají překrásné ledovcové hory a jiná přírodní bohatství, jež lemují jižní oblasti této země na hranici s Kyrgyzstánem.
A právě zde leží cíl naší expedice - ani ne 20 km za moderní kosmopolitní metropolí Almatou se coby pohádkové zjevení zvedají téměř 5000m vysoké vrcholy Zailijského Ala-Tau. V údolí řeky Malé Almatinky začala naše horolezecká a turistická anabáze. Při výstupu na Pik Moloděžnyj (4147m n.m.) jsme konstatovali, že ještě nepatříme do starého železa a přinejmenším duchem jsme stále mládežníci (molocy:-)). Poté následoval zcela originální vysokohorský přechod hřebene „uvařený“ dle naší tradiční gorolské receptury, kdy jsme během několika dnů navštívili tři malebná údolí, překonali dvě čtyřtisícová sedla a vkročili coby objevitelská výprava do přísně chráněného a striktně uzavřeného zapovědníku. Ano, sem mnoho lidí nechodí, byl to skutečně boj s panenskou přírodou a nespoutanými živly. V každém případě na jistém velkém šutru v údolí Střední Talgar byla jasně vytesána prastarým písmem do skály pamětná věta: "per aspera ad astra" - a tak si nemůžeme stěžovat, mohli jsme tušit, do čeho jdeme… Vše ale nakonec dobře dopadlo, v zásadě více nežli dobře, odnesli jsme si spoustu nezapomenutelných zážitků a kapsa kazašského náčelníka parku si odnesla paklík dolarů našeho nedobrovolného daru…
Plní horských dojmů jsme se vydali na cesty po jižním Kazachstánu. Hledali jsme vodopády v údolí Turgen, točili reklamu na Marlboro v kazašském Grand kaňonu - Charynském kaňonu. Nakonec nás stepní vítr zavál až k pravým písečným dunám v národním parku Altyn-Emel. Druhým domovem během našich cest se nám stala pohodová Almata - rušná metropole pod horami, kde pivo teče proudem a grilované skopové maso voní na každém rohu…
Hory Tian-Shan potvrdily svou pozici nebesky krásných hor a Kazachstán nás mile překvapil pestrostí a bohatstvím přírodních scenérii a pohodovou a přívětivou povahou místních lidí. A stále je zde ještě tolik co objevovat…
O našich dobrodružstvích budeme tradičně vyprávět během turné multimediálních projekcí s premiérou v listopadu 2013.
|
