|
U některých snů trvá dlouho, než se je povede uskutečnit, cesta je trnitá, ale člověk nikdy nesmí začít pochybovat, že to vyjde. Expedici do nejvyšších hor světa jsme plánovali několik let a vlastně nadvakrát a je nakonec velmi symbolické, že k její realizaci došlo v roce, kdy Gorole oslavili 15 let na společné cestě na vrchol – lepší památku na naše výročí jsme si ani nemohli přát…
Naše toulavé boty nás zavedly až do nejsevernějšího výběžku Indie, do pozoruhodného Ladackého království pod nebetyčnou hradbu Himálaje. Nejpřiléhavějším označením pro jubilejní výpravu je „expedice s tajícím se dechem“. Ano, zajisté, běžně tento termín vyjadřuje vysoký stupeň excitace doprovázený změnami fyziologických funkcí v lidském těle, avšak v našem případě krátký a až nadmíru „zatajený“ dech byl spíše známkou tvrdého boje s pro nás extrémní výškou, která v průběhu pobytu neklesla pod 3500m n.m. Během návštěvy velehor působily dva protichůdné motory, které dle vzájemného poměru zastoupení určovaly rychlost pochodu: jednak naprostá apatie a nevýkonnost jako charakteristiky vzdoru výšce 5000-6000m a na druhou stranu střevní turbodmychadlo vznikající pravidelně po návštěvě nadprůměrně chutné, avšak pro nás dosti exotické kašmírské kuchyně…
První příležitost vyzkoušet si himálajské vysokohorské dobrodružství nastala během přechodu mezi jezery Tso-Kar a Tso-Moriri. Trek v odlehlé oblasti ležící mimo zájem masového turismu a ještě k tomu v posezónní době přinesl nečekaně silné zážitky. Hned první noc jsme si vyzkoušeli, jaké to je být „rybou na suchu“ lapajíc mezi stěnami našeho příbytku velmi sporadické molekuly kyslíku. Situace se naštěstí postupně upravila a trek mezi jezery nabídl úchvatnou podívanou. Na jednom konci to bylo slané jezero Tso-Kar, které je, co by dívčina v krajkové sukni, ozdobeno bělavými solnými nánosy a nyní na podzim i pestrými barevnými pentlemi. Na druhém konci s opět zatajeným dechem pozorujeme sytě modré hlubiny jezera Tso-Moriri, jež je obklopeno mohutnými přes šest tisíc metrů vysokými velikány jako je Čum-Ser, Lung-Ser a Mentok. Na první pohled neatraktivní pouštní krajina mezi jezery nabídla ve skutečnosti mnoho zajímavého: osady nomádů se skotačícími ušmudlanými dětmi, stáda majestátných jaků a v neposlední řadě několik přes pět tisíc metrů vysokých sedel, které bylo třeba překonat a přitom nenechat svá těla rozpadnout se na prvočinitele…(zářijové klíma se svými nočními mrazíky bylo jednou z mnoha podstupovaných zkoušek během pochodu).
V Korzoku, osadě na konci treku i Světa, jsme stejně jako jinde v Ladakhu, vnímali onu typickou pohodovou náladu a pozitivní energii, která vyzařuje z místních lidí – snad je to dáno buddhistickými tradicemi tohoto „Malého Tibetu“, určitě však onen milý a přívětivý přístup ke všem lidem okolo je zakořeněn v každém ladackém obyvateli velmi hluboko…
Touha dosáhnout nad mystickou hranici šesti tisíc metrů je opojná… Podpořeni vědomím skupinové síly kompletní sestavy všech šesti Gorolů jsme vybrali majestátný Stok Kangri (6153m). Pozorujíc jej z terasy restaurace v Lehu, vypadá vskutku tak, že by i Radek Jaroš měl co dělat, aby nevybíral bobky ze svých membránových kalhot. V kontrastu s vzhledem hory se však o tomto kopci tradují mnohem mírnější příběhy a tak jsme až do oné osudné noci přesně nevěděli, jaké dobrodružství nás to vlastně čeká. Teď už víme, že dobývání Elbrusu před 13 lety bylo jen velké štěstí začátečníka a nyní 17. 9. 2015 Gorolům nastala zkouška dobyvatele…S jen velmi přimhouřeným okem místních božstev, obrovským sebezapřením a také díky faktu, že jsme při dechové frekvenci 200 dechů za minutu nebyli schopni akci slovně odvolat, jsme vystoupili až na samotný vrchol této krásné hory a naše těla zalil onen těžko popsatelný dokonalý pocit naprosté nirvány…
Posílení takovýmto výkonem jsme pak mohli hravě pomýšlet téměř na cokoli. Gurmánské zážitky z tolik odlišné kašmírské, tibetské, indické i čínské kuchyně jsme prokládali výlety k buddhistickým klášterům údolí Indu, kde díky posezónní atmosféře bylo k vidění mnohem více, nežli v době hektického turistického léta. Nejvyšší motoristické sedlo světa a kontrasty ledovcových štítů a pouštních dun s velbloudy v údolí Nubra byly originální třešničkou na dortu výpravy.
O našich bohatých zážitcích z této jubilejní cesty Vám osobně povyprávíme během turné multimediálních projekcí s premiérou diashow v listopadu 2015.
|