Vyřídit víza do Ruské Federace není dnes žádný problém, popisů jak na to je na internetu dnes mnoho, proto se nebude zde nijak rozepisovat. My jsme využili již po několikáté služby agentury Bemett

Můžeme ji velmi a velmi doporučit – neděláme to určitě z nějakých sponzorských ani setrvačných důvodů – před každou akcí si opakovaně ověřujeme ty nejvýhodnější a nejlevnější možnosti a tato agentura s osobou velmi vstřícného p. Cagaše v čele, nám vždy nejenom zařídí výhodně vízum zvolené destinace (zde RF), ale hlavně si vážíme nesmírně osobního a hlavně jinde neopakovatelného způsobu vyhledávání letenek – mají prostě přehled o trhu jako jen málo kdo a vždy Vás překvapí novou levnější variantou, o jaké jste ani nepřemýšleli.(Podmínkou pro získání levnějších víz je současně zakoupena letenka).

Turistické vízum na 1 měsíc zde vyjde na 1990Kč/os včetně všech poplatků Jinak tuto službu poskytuje několik dalších agentur.

Na území RF je stále nutná povinná registrace na tzv. úřadech OVIR a to do 3 dnů od vstupu do země. Registraci OVIR lze v zásadě kdekoli v RF realizovat dvojím způsobem:

Přímo na úřadu OVIR - toto je asi správný oficiální způsob, nicméně často špatně v praxi realizovatelný (většina turistů přilétá v soboty či neděle a čekat kvůli registraci do pracovního dne se většinou nechce…). Na Kamčatce lze tuto registraci vyřídit na několika stanicích OVIR především v Petropavlovsku Kamčatském, ale nepraktičtější Vám stejně jako nám přijde možná vyřídit ji přímo po výstupu z letadla v městečku Jelizovo - to je cca 30km od Petropavlovska Kamčatského (dále PK) – OVIR je zde přímo naproti bani - ptejte se, každý to ví. Pozor: k zařízení registrace je nutný tzv. "voucher", čili dokument, který se vydává k vízu a který dostanete z vyřizující agentury v ČR. Občas jsem slyšel zprávy, že by se snad dalo toto obejít i nějakým vzhlednějším seznamem jmen s čísly pasů a identifikačními údaji (vše v azbuce), který předložíte místo voucheru. My takový nosíme vždy s sebou, ale zde nám nepomohl! Po zaplacení poplatků v nejbližší bance si přijdete zpět na úřad pro potvrzení do pasu. Vše je na relativní (několika desítek minut trvající) počkání…

Registraci zařídit přes hotel, ve kterém jste ubytovaní - velmi atraktivní varianta, pohodlná a hlavně rychlá, ale má jeden háček: ubytovatel by Vám měl správně vystavit registraci pouze na období, ve kterém jste opravdu ubytovaní v tomto zařízení. Během svých cest jsme se většinou setkali s tím, že nebyl problém „ukecat“ registraci i na celou dobu pobytu… Ale spoléhat na to nelze. Pak je třeba improvizovat, jak se dá – třeba dopisováním koncových datumů v registraci apod. :-)

Na Kamčatce jsme řešili situaci takto a tento způsob můžeme vřele doporučit: zajeli jsme do PK a tam jsme po delším hledáni našli hotel ("gastnicu") "Gejzír" - zeptejte se, místní Vás navedou (cca 10 min chůze od zastávky busu AZS) – v tomto hotelu jsme se setkali s mladým vstřícným mužem, který nás po menši domluvě a uvědomení, že jsme Češi, zaregistroval na celou dobu pobytu, čímž jsme zabili 2 mouchy 1 ranou - docela levné ubytování a vyřízení registrace!

Poplatky na místě
zde je Kamčatka stále velmi svízelným a náročným místem. Existuje zde mnoho zakázaných míst, kam se dostanete oficiálně pouze s povolením. K ním patří i celá oblast kolem sopky Klučevské (první část naší výpravy) i Mutnovské (strategická geotermální elektrárna a druhá část naší výpravy).
Kdybychom měli brát tyto zákazy vážně, tak se dostaneme tak leda do okolí PK a oblasti kolem Avačínské sopky.

Ve skutečnosti jsme díky své tradiční originalitě prožili na Kamčatce velmi zajímavý zážitek týkající se právě povolení ke vstupu do zakázané zóny – podrobně viz deníček (22.7 – den patnáctý).

Správně byste měli si povolení ke vstupu zařídit předem, nejlépe už z ČR přes agenturu na Kamčatce – toto je samozřejmě nejjistější varianta, ale kdo z nás ji kdy vyzkouší, že?
Dále: na místě operuje několik agentur, které poskytují komplexní služby pro turisty a které Vám tuto registraci rády zařídí, většinou však do několika dnů…(přímo v Jelizově jsme takovou navštívili – milé a vstřícné jednání, ale naprosto striktní nevůle „se nějak domluvit stranou…“ – takže ve výsledku dlouhé čekací doby a příšerné poplatky).

Oblast kolem Klučevské je přístupná po vyřízení povolení na stanici milice v Ključi, ale úspěch není zaručen. Paradoxně, jak popisuji ve zmíněné kapitole, je možná lepší jít do oblasti na černo (přechod z Kozyrevska do Ključi jako my) a v Ključi se rychle vytratit pryč z města nebo zaplatit pokutu jako my (cca 500RUB/os) po vyčerpávajícím výslechu na stanici milice...
Možná by stačilo se při průchodu městem nechovat jako při návratu ze Stodolní, že?…
Pro zajímavost: cena ofic. povolení do oblasti je prý cca 1000RUB/os :-)

V oblasti Mutnovské sopky> po nás nikdo žádnou bumážku nechtěl.

Ještě přísnější zákazy platí pro oblast Kronocké rezervace, když k tomu přičtete cenu za jedinou možnou leteckou dopravu do oblasti, tak se tento výlet stává dosti finančně náročným a nereálným…

Opakovaně si letenky necháváme vyřizovat agenturou Bemett s výbornými zkušenostmi – jak popisuji výše. Jsou velice ochotní vždy najít tu nejlevnější variantu někdy v nepřeberné nabídce spojení a navíc nabízejí stejnou cenu, jako bychom zaplatili při koupi u letecké společnosti. Proto díky šikovnosti zástupce agentury nakonec zvítězila zajímavá a námi už jednou ověřená varianta přepravy: letecky se společností Aeroflot z Kyjeva do PK (resp. Jelizova).

Cena pro rok 2006: cca 12 000Kč/os se všemi poplatky.

Do Kyjeva je třeba samozřejmě nějak se dostat – zde používáme zatím stále levnou železniční dopravu.
Zde se dostávám k popisu naší zajímavé a originální kombinované cesty do různých destinací v RF a Střední Asii: Nejdříve se přepravíte po trase Karviná – Michalovce (cena zpáteční jízdenky se slevou City Star byla v r. 2006 cca 700Kč/os). V Michalovcích se dále pokračuje autobusovou dopravou do Užgorodu – denně jsou tady cca 3 linky přímé (85 Sk/os) nebo se musí cestu ještě rozdělit na jízdu do Vyšné Nemecké u hranic (cca 60Sk/os), přejít hranici pěšky a pak se třeba taxíkem přepravit z ukrajinské strany hranice na nádraží do Užgorodu (6km – neradíme chodit pěšky:-)). V Užgorodu vstoupíte nejenom do jiného světa, ale projdete bránou Ruské resp. Ukrajinské Želaznyje Drogi a to už je kapitola sama pro sebe a hlavně neopakovatelný zážitek – viz Deníček. Z Užgorodu pokračujeme Charkovským rychlíkem s odjezdem v 01:23 v noci za cca 50 HRIV/os i s povlečením do Kyjeva. V Kyjevě se od vogzalu na letiště dostanete ať busem nebo taxíkem, je to jedno, ceny jsou stejné – 20 HRIV/os (neskutečně předražená cena oproti ceně běžné MHD). Zpátky po stejné trase s tím, že jízdenky na vlak si kupujeme s předstihem již při cestě na místo. Na ukrajinsko-slovenské hranici je třeba počítat s mírným zdržením! (záleží na počtu šmeleného zboží spolucestujícími). Tak nějak tak vypadá naše levná a dobrodružná varianta – vřele doporučujeme vyzkoušet!

Celková cena zpáteční dopravy na trase Karviná – PK tak vychází na: cca 13 500Kč/os, což je stále méně oproti letu z Prahy apod.

Letenky z Kyjeva resp. z Varšavy jsou prostě levnější než přímý let z Prahy, avšak je třeba počítat s časovou rezervou (v případě Kyjevy cca 24 hod navíc) a samozřejmě cenou dopravy, v našem případě vlakové, do místa odletu.

Další nejenom dopravní možnosti viz perfektní stránky Slavomíra Horáka

Mapové podklady jsou skromné. Mapy zájmových oblastí Kamčatky je možno stáhnout na známém a perfektním mapovém serveru: http://mapy.mk.cvut.cz/

Je zde přehledová mapa celé Kamčatky v měřítku 1:500 000. Turistická je v měřítku 1:200 000, ale postačí k dobré orientaci v terénu. Mapy je možné zakoupit také v knihkupectvích v PK - nejlepší knihkupectví je „Biblioglobus“ – zastávka AZS (vedle čerpací stanice z boku paneláku) – mají zde největší výběr map. Dále je to „Dom Knigi“ o zastávku dále – menší výběr.

Mapy se dají sehnat i v ČR v knihkupectvích Kiwi a v knihkupectví ITM – Prodejna map a průvodců na Senovážném náměstí v Praze. http://www.mapyapruvodce.cz

Jako příjemná pomůcka při orientaci poslouží mapa s GPS body, kterou jsme pro Vás zakreslili (viz odkaz). Bez GPS-ky bych se na Kamčatku nepouštěl!!!

Nějaké nákresy najdete na stránkách Vladimíra Kopylova v sekci Kamčatka: http://mountains.tos.ru/clmb.htm

Český průvodce zatím neexistuje, ale je tady výborná kniha o Kamčatce, která sice neposkytuje přímo „průvodcovské informace“ - jak čím kam apod., ale řada těchto cenných rad se dá vyvodit z textu a hlavně tato publikace obsahuje řadu zajímavých informací o této nádherné zemi:
„Málo známá Kamčatka“> - J. Svobodová, M. Košťák, P. Štěpánek, M. Mazuch; nakladatelství Academia, 2003; 220 str., 140 bar. foto v textu; 295 Kč

Vřele doporučitelné a často přímo dokonalé a podrobné jsou popisy tras ruských výprav, jsou doplněny i fotonákresy, zde několik odkazů (většinou pouze rusky – je třeba si najít podkapitolu Kamčatka):
http://www.fany.ru/
http://www.mountain.ru/world_mounts/pamiro-alay/
http://www.marshruty.ru/
http://www.skitalets.ru/regions/ (tento server obzvláště doporučitelný!)

Několik odkazů na výpravy českých dobrodruhů:
http://www1.cuni.cz/~papuga/
http://www.kamcatka2002.expedition.sk/
http://kamcatka2002.wz.cz/index.htm
http://www.skyfly.cz/zajimavo/kamcatka03.htm
atd.

Rusko v posledních letech přestává být levnou zemí, jak jsme byli zvyklí z minula…

Ceny potravin na Kamčatce jsou díky odlehlosti ještě o něco vyšší než obvykle na „kontinentu“.

V každé i malé vesnici je obchod (často otevřený až do 22hod), takže nákupy je možno realizovat až pod horami (např. Kozyrevsk). Samozřejmě největší výběr je v PK.

Veškeré potřebné zboží je zde stejné jako u nás (konzervy, těstoviny, polévky), z domova je vhodné si vzít jedině rýží v sáčcích (místní sypaná nebyla nikdy dobře vařitelná), kvalitní sladkosti typu mussli tyčinek apod., pokud děláte ovesné vločky, tak mléko v prášku. Osvědčily se nám také naše české omáčky a minutky Vitana v sáčku jako základ pro přípravu hlavních jídel – jinak všechny základní potraviny na hory jsou zde běžně k dostání.

Nezapomeňte na moskytiéry – na tržnici jsme pořídili za 45RUB/os - a také repelent!

Nám fungoval (i když jen většinou 10-15min) český Diffusil.Jinak na komáry platí 100% jediné – vítr a výška – čím silnější a větší hladina nad mořem, tím lépe.

K vaření je nejvhodnější používat benzinové vařiče typu MSR (i když při kvalitě zdejšího benzínu počítejte téměř jistě s ucpáním i takového nezmara jakým je MSR Dragon-Fly ). Na možnost koupení plynových kartuší do plynových vařičů nelze spoléhat, ale během naší výpravy byly k dostání malé kartuše za 250RUB.

Zde je vhodné zmínit perfektní SPORTovní obchod, kde jsme vyřešili naší svízelnou situaci s tyčkami od stanu: „Alpinindustrie“ - nachází se mezi paneláky v PK na 8km, kousek od zastávky Siljuet se doptejte.

Zde nakoupíte téměř veškeré z našich obchodů známé sportovní zboží, sice ruských značek, ale zase za velmi zajímavé ceny. Vhodné zvážit i nákup domů… Dalším také neméně zajímavým obchodem je známý ruský Hudy „REDFOX“ kousek od zastávky AZS (zde je i zmíněné výborné knihkupectví – viz výše)

Zdejší vodka je velmi jemná a chutná – vřele doporučujeme!

Restaurace: poprvé v historii našich cest se nám nějak tak zdálo, že zde stravovací možnosti jsou velmi omezené a drahé. Doporučitelný je uzbecký bufet na nádraží v Jelizově.

V Sokoči (vesnice mezi PK a Atlasovem při cestě na sever) prodávají ty největší a nejlepší pirožky, které jsme v Rusku jedli!

Voda: nikdy nebyl problém s pitím vody z přirozených zdrojů v horách.

Je zde spíše jednou upozornění pro oblast kolem sopky Klučevské: jak barvitě líčím v Deníčku, díky velmi slunečnému a teplému počasí během okružního treku kolem Klučevské došlo k tomu, že okolo nás tekly bahnotoky nepoužitelné vody z tajících ledovců, ale nikde nebyla žádná pitná voda (hlavně úsek mezi chatou Pljutina a boudami pod Tiranusem).

Zde doporučujeme ve stejně slunečném počasí se vybavit velkou zásobou vody – tu najdete s jistotou u chaty Pljutina a pak až na chatě Podkova – v oblasti mezi těmito dosti vzdálenými chatami jsme pili pouze filtrovanou bahnitou vodu s kamínky – nikomu nepřejeme…

V PK je vřele doporučitelný hotel „Gejzír“ - cca 10 min chůze od zastávky busu AZS – viz také odstavec Povolení…, kde nám nejenom vyšli vstříc s provedením registrace na celé období pobytu, ale i ubytovali po menších negociacích relativně levně. Nocleh v pokoji o ruském standartu se sprchou nás vyšel na cca 250 RUB/os. Z hotelu krásný výhled na Avačinský záliv.

Ubytování v chatách během treku pod Klučevskou je zadarmo (Leningradská baza, chata Tolud, chata Pljutina neboli chata pod Bezimjannym, boudy pod Tiranusem - polozbořené, chata Podkova).

Během treku divočinou se pochopitelně osvědčily stany s moskytiérou…

Pod Mutnovským vulkánem je nový hotel s evropským zázemím, ale i cenami (snad 1800RUB/os). Stan je však možno stavět kdekoli. Jen pozor na geologické vrty, i ty relativně zrovna nečinně vypadající – až se probudí, jejich hlučnost překonává všechny představy.

Signál mobilních operátorů je dostupný pouze v okolí větších měst a kolem komunikací a některých vesnic (PK,Jelizovo, Kozyrevsk, Atlasovo, Ključi apod.). V horách není zhola nic.

Síťová zásuvka je stejná zhruba jako u nás (např. pro dobití akumulátorů nebo mobilu).

Je proveditelná jedině v bankách a je většinou bez poplatku (potřebný je cestovní pas). Téměř nutností je ale realizovat výměnu v PK nebo Jelizově – jinde směnárny nebo banky nejsou. Běžně zde také po domluvě zaplatíte Dolary a Eury (např. za dopravu soukromému řidiči apod..)

Vhodný termín k návštěvě:
musím zmínit jednu zajímavou záležitost – navštívili jsme Kamčatku v době odlišné než většina turistů – přijeli jsme v červenci, kdežto největší nápor lidí je tady v srpnu. Má to svá pro a proti, ale myslím, že u července převažují hlavně ty klady.

V červenci sice přijdete o tahy lososů a hlavní vegetační období plné lesních plodů (pro někoho nepřekonatelný důvod), ale na Kamčatce nikdo v době naší návštěvy nebyl: poznali jsme tu zemi zcela ryzí, bez lidí, prostě drsnou zemi na konci Světa… A to stojí myslím za to… Po celou dobu treku pod Klučevskou jsme nepotkali živáčka (8 dnů), chaty nám byly plně k dispozici, v bazénku pod Mutnovkou jsme zažili krásný relax také zcela osamoceni… Kdo někdy poznal kolorit 20členné ruské výpravy lezoucí s Vámi do stejného kopce nebo čvachtající se někde ve stejném jezírku, ví, o čem mluvím… Zase na druhou stranu dopravu třeba na Leningradskou bazu bychom také možná dělili mezi více kapes…

Je to na Vás…

Koupání a teplé prameny:
Jedno z lákadel, které asi nikdo nevynechá… Kromě známých pramenů, jako jsou ty Nalyčevské apod. se můžete těšit na pěkné pokoupáníčko na méně známých místech: cestou na Mutnovku jsou hned tři – první je cca 2-3km za bazou Nataša cestou na Mutnovku (při jízdě ve směru ke geotermální elektrárně po pravé ruce, cca 300m v ostrém kopci – místní ukáží cestu). Dále pod Viljučinským vulkánem – odbočka z hlavní silnice do leva – nechte se dovézt autem. A konečně kousek za nově vybudovaným hotelem za geotermální elektrárnou pod Mutnovkou je krásné malé jezírko (bazének) s regulovaným průtokem vody a nastavitelnou teplotou (pomocí přemístění kamenů). Pak samozřejmě vesnička Esso a celé její okolí. Více pramenů - viz literatura.

Každý správný návštěvník post sovětských zemí musí aspoň jednou za život okusit základní kulturně – společenskou instituci – Baňu!! Vřele doporučitelná je ta v Jelizovu – hned naproti OVIRU, cca 100m od autobusového nádraží.