V nejnovější multimediální projekci s názvem "Kazachstán - země divů a Nebeských hor" představíme fascinující krajinu jižního Kazachstánu, která překvapí nepředstavitelnou pestrostí. Putování pohádkovou divočinou, ledovci pokryté čtyřtisícovky, tyrkysová jezera, hluboké kaňony, zpívající písečné duny a exotické přírodní divy - nevšední zážitek vás tentokrát čeká v kouzelném prostředí Klubu cestovatelů Brno 17.4.2024 od 19 hod. Podrobnosti viz plakát a pozvánka.
Expedice
| Středomoří 2022 | |
 |
Po mnoho let se nás ptají lidé na projekcích, kam že se to chystáme příští rok. Mě se při tom vždy objeví v hlavě jedna známá cimrmanovská fráze: "Dobrý den, doktore Holube! Pojedete letos zase do Afriky?", zeptá se Jára Cimrman kolemjdoucího světoběžníka. "Doma bude, už se narajzoval dost!", odpoví manželka známého cestovatele. Navíc jsem vypozoroval jednu zajímavou zákonitost, která podezřívám souvisí s přirozenou lidskou vlastností, tedy s tím, že cizí neštěstí vždy potěší nejvíce. A tak květnaté líčení exotických expedičních plánů nikdy nezaujme tolik, co s vážnou tváří pronesené: "Do Chorvatska!". A tak již několik let touto frází vyvoláváme pobavené i zaskočené pohledy mezi skalními příznivci naší skupiny, abychom pak za několik měsíců museli přiznat změnu cílové destinace. Tento rok jsme se však rozhodli udělat tomu přítrž. Ano, mohli jsme spakovat mačky, cepíny a další fidlátka a pokořit některou z neznámých šestitisícovek, mohli jsme vandrovat neobjevenou divočinou někde na odvráceném konci světa... Ale my jsme řekli "Ne!" a obrátili svou pozornost směrem ke krajinám, které jen zdánlivě neumožňují zažít nic dobrodružného. Objevili jsme jedno nepříliš navštěvované modré místo na mapě, Středomoří mu říkají, a hned na první pohled nás zaujaly četné horské celky, které obklopují jeho břehy bezmála ze všech stran. Dokonce i na ostrovech, jež zdobí jeho blankytné hlubiny, bylo možné nalézt řadu rozsochatých hřebenů. Abychom toho stihli co nejvíce a nalezli místa zájmu ryze panenská, ještě neposkvrněna nájezdy muflonů, rozdělili jsme se na dvě až tři skupiny, kdy každá objevovala jiná zákoutí. V neposlední řadě, aby naše dojmy z cest nabyly onoho po dlouhá léta postrádaného rozměru a aby už nás nikdy v budoucnu nenapadlo, že nám na výpravě může chybět ženská ruka, stály nám tentokrát během dobrodružných expedičních dnů bok po boku naše drahé polovičky a někdy i děti. *** Snímky v této netypické galerii vám proto poodkryjí nesmírnou krásu ostrova mnoha tváří Sardinie, kde jenom poměrů neznalý plážový povaleč neobrátí svou pozornost směrem ke skalnatým vrcholům, vzdušným hřebenům i hustým lesním porostům, které má za svými zády. Aby šok z neznámého nebyl až tak prudký, bylo strategicky výhodné mou křehkou a něžnou spolucestovatelku pozvat nejdříve na některou z úžasných tras lemujících kterékoliv ze spektakulárních pobřeží. To proto, aby onen doposud hlavní blankytný objekt jejího zájmu zůstával stále na dohled a také, aby se někdy mírné rozčarování nad drsností sardinské přírody dalo zchladit v oněch příjemných a až neskutečně malebných mořských zátokách. Ať už to byly kouzelné laguny východního pobřeží, malebné a vlnami bičované zátoky na západě nebo dech beroucí skalní srazy na severozápadě ostrova, vždy se jednalo o extrémně kýčovité zážitky kombinující turistiku a koupání v osamělých zátokách. To pravé horské dobrodružství ukrývalo však až vnitrozemí ostrova, kde jsme nad střechami prastaré Olieny objevovali skalnaté vrcholy pohoří Supramonte (vskutku dech beroucí výhledy) nebo hluboké soutěsky v okolí Dorgali. Nezapomenutelný byl také pochod k nejvyššímu vodopádu ostrova Piscina Irgas, který se stal objevitelským putováním málo navštěvovanou divokou krajinou. Co na plat, že dlouho vyhlížený poklad ostrova díky extrémním vedrům stačil zcela vyschnout. Alespoň se mohlo mezi vysokými stěnami soutěsky rozeznít ono vítězoslavné: "Ha, vidíš, já jsem ti to říkala!" Historická zákoutí Alghera, horské Olieny nebo hlavního města Cagliari byly vítaným rozšířením kulturních horizontů expedice a hlavně příležitostí, jak nasát onu neopakovatelnou atmosféru smaragdového ostrova. *** Druhý originální podnik nazvali jeho tvůrci "Dodo" neboli "Dobrodružství v dodávce" a pod vlivem nezapomenutelných zážitků jej rozšířili na "DoDoDoDo" čili "Docela dokonalá dovolená v dodávce". Vybaveni jednoživelným expedičním vozidlem obráželi v 9 lidech magická zákoutí Chorvatska (ano, nakonec na něj přece jen došlo) a Černé Hory. Zahájili jsme ji nádhernými Plitvickými jezery a hledáním pokladu na Stříbrném jezeře. Bohužel jsme nic nenašli, takže místo do pěti hvězdičkového hotelu na pobřeží, jsme zamířili do kempu směr Černá Hora. Průjezd Bosnou byl zpestřen gurmánským zážitkem v místní hospůdce, abychom až v noci dorazili do kempu Maslina ve vesničce Buljarica. Po 4 dnech, jakmile byli všichni dostatečně připraveni, vykoupaní, odpočinuti (a vyprázdněni)..., přesunuli jsme naši výpravu do NP Durmitor. Po cestě, za účelem zdokonalení řidičského mistrovství a přípravy žaludků na serpentiny v horách, jsme zajeli k poutnímu místu klášteru Ostrog. Uplakané počasí v horách nás nejprve zavedlo k nejhlubšímu evropskému kaňonu Tara. Průlet nad kaňonem na ziplinu byl jen třešničkou na dortu tohoto krásného přírodního úkazu. Po důkladné aklimatizaci u Crnogo jezera jsme zdolali nejvyšší vrchol Durmitoru Bobotov kuk se svými 2 522m, abychom na konci výpravy mohli důkladně zregenerovat na chorvatském pobřeží. *** Třetí expedice vedla do kouzelné Andalusie. K vidění byly kouzelná zákoutí Malagy - katedrála Catedral de la Encarnación, ruiny římského amfiteátru, pevnost Alcazaba. Dále skalní město zvětralých vápencových skal El Torcal s návštěvou překrásného městečka Antequera. Trocha adrenalinu při přechodu stezky králů - Caminito del Rey a pak prohlídka města Ronda, který zmiňuje i Hamingway ve svém románu Komu zvoní hrana - s úchvatným mostem a tradiční arénou pro býčí zápasy. A nesměly chybět i hory - výstup na druhou nejvyšší horu pohoří Sierra Nevada - Veleta 3 396 m n. m. Návštěva typických bílých vesnic na pobřeží a netradiční procházka potokem - Rio Chillar. Granada sídlo maurských vládců a jejich palác Alhambra s květinovými zahradami a s malebným pohořím Sierra Nevada na pozadí. A další klenot - Cordoba a její Mezquita-Catedral de Cordóba - původní maurská mešita přestavěná do podoby dnešní katedrály. Závěrem pak britská kolonie uprostřed pevninské Evropy - Gibraltar. |
Související informace | |
(c) Copyright Gorole , gorole@gorole.cz